Dnes se s vámi chci podělit, o další zkušenost. Nevím jak vy, ale já jsem prostě masožrout. Jenže, ono jíst stále drůbež popř. králíka je sice úžasně dietní, ale také se to dokáže úžasně přejíst.Myslím, že budu mluvit z duše většině z vás, a tak se vlastně ani nemusím sáhodlouze rozepisovat o tom, jak my, bývalý žrouti vzpomínáme na všechna ta nezdravá, ale úžasná jídla, jako např. pečený bůček, nebo přímo lahůdkovou záležitost, jakou je právě krkovička.

Jenže jak tak plyne čas našeho dietování, tak pochopitelně přímou úměrou roste chuť, až nakonec přijde okamžik, kdy se ručička vah přehoupne na druhou stranu, a my, dieta nedieta, se sebereme a jdeme vyžrat nejbližší řeznictví.

To je samozřejmě špatně. O tom nemá smysl psát, to přece všichni moc dobře víme. Jenže absťák je absťák, a nejhůře se poroučí myšlence. Ona si ta potvora dělá co chce, a jak se má potom jeden ubránit? A vůbec nejhorší myšlenka při hubnutí, či jakékoliv změně životního stylu je ta, když má člověk pocit, že o něco přichází, že se o něco v životě ochuzuje. A naše vlastní psychika, je náš vůbec nejhorší nepřítel. Řekl jsem si tedy, že nejlepší obrana je útok, a každého parazita a červíka který nás nahlodává, je nejlepší zahlušit co nejdříve, dokud ještě není dost silný, na to, aby nás porazil.

Takže jsem začal vážně přemýšlet o té krkovici. Přece to nějak jít musí. Když se mi to povedlo s bramboráky, tak to musí jít i s krkovicí. Zakoupil jsem tedy pěkné dva plátky méně prorostlé krkovičky, prostě moc pěkné krkovičky. Doma hodil na váhu, a bylo toho 360g. Pak jsem otevřel STOB-stránky abych přehodnotil parametry suroviny a po zjištění hodnot oba plátky ještě překrojil napůl, čímž jsem dostal čtyři 90g porce masíčka. To by mělo mé chuťové buňky dostatečně uspokojit, a pocit ochuzenosti zahnat na pořádně dlouhou dobu.

Všichni kdo vaříme, víme, že není nic horšího u jakéhokoliv masa, a u krkovičky zvláště, když se při pečení vysuší. Zde opět pomohla má super-nepřilnavá pánev, takže jsem masíčko osolil, opepřil, a šup s ním nasucho na pánvičku. Báječně se zatáhlo, a zůstane šťavnaté. Příprava zbytku pekáčku již byla jednoduchá. Na dno, na půlkolečka nakrájenou cibulku cca 125,g, na ní zatažené plátky krkovičky, které jsem pro pikantnost ještě potřel z obou stran kremžskou hořčicí, té stačilo 34,g, a zbylý prostor mezi masíčkem a okolo jsem vysypal lehce osolenými bramborami (těch bylo asi 400,g), nakrájenými na kostičky o hraně asi 1,cm, vše jsem ještě podlil asi 1,dcl vody (určitě ne víc, spíše méně, protože cibule a brambory pustí vody dost), no a dal péci do trouby na 200°C cca na necelou hodinku. Prostě takový "eintopf".

Obsah pekáčku jsem pak zhruba po 20 minutách starostlivě kontroloval, maso vždy otočil a brambory promíchal, až bylo vše měkoučké. Výsledek, vážení stál za to. A když jsem si k tomu 90,g kusu masa nandal ještě 113,g těch brambor s cibulkou, které se pěkně nasákly výpekem z masíčka, odehrávali se mi v puse bez nadsázky divoké orgie. Už dlouho jsem jídlo nevychutnával tak pomalu. Mé chuťové buňky tančily rock-n-roll, a požitkářský mozek se tetelil blahem.

A výsledek? Výše popsaná porce vydala na: 1425,kJ ; 18,4g bílkovin ; 18,4g tuků ; a 24,8g sacharidů.

Myslím že to se dá čas od času v pohodě zvládnout. Takže nad krkovicí jsem zvítězil, a červíčka pochybností zahnal na dost slušnou dobu do zapomění. Jen pitný režim nepatrně utrpěl, neb jsem se dobře hodinu po jídle teprve odvážil napít, abych si co nejdéle zachoval tu chuť na jazyku.

Odpověď na otázku: "Jde dohromady krkovice a hubnutí?", tedy zní: "Ano, ono to jde!"

Ale aby jste to nesežrali všechno najednou, pokud si to někdo uvaříte, je už,  jen a jen váš boj, přátelé. Jak prohlásil jeden velmi známý, a velmi plešatý televizní ŠÉFkuchař: "Není nezdravé jídlo, je jen nezdravé množství."